Pepa Nos – Císařovy nové šaty
deska: Bůh v hotelu Balkán
Jeden císař nestál o hony ani o divadla ani o ženy ba ani o zdymadla
Jen šaty a jak jich užije byla jeho vládní linie
A místo na porady chodíval do šaten, kde před zrcadlem se točil okouzlen
Převlékal se z hodiny na hodinu, nemysle na lid ba ani na rodinu
Jednoho dne však přišli podvodníci, údajně tkalci ze země sousedící
Nabídli mu šaty tvarů křehkých, vláken jak ptačí pírko lehkých
A ty šaty neuvidí ten, kdo je hloupý, neschopný úřadu a na groš skoupý
To zalíbilo se císaři tuze, přestal se točit před zrcadlem v blůze
A chtěl ty šaty co nejdříve mít, ať začnou tkalci hned pilně šít
Po jistém čase přišel ke tkalcům ministr, v pravé ruce držel cvikr a v levé kanistr
Ať na stav se dívá, ať hledí sebevíc, nic nevidí, strachem bledne jeho líc
Být neschopným úřadu by mu navždycky zkazilo dobrou náladu
A podvodníci před tím ministrem dělají jako že něco pilně dělají
„Vy máte vlastně pravdu!“, zajásal ministr a odešel k císaři drže smutně kanystr
Pak poslal císař dalšího úředníka, aby se dozvěděl, co ten tomu říká
Ten raději svým smyslům nevěřil, neb to už jiný, vyšší před ním vlastně prověřil
I císař zatoužil vidět ty krásné šaty a tak vytáhl ze svých komnat zas jednou paty
Přijde, dívá se, nic nevidí. Však běda! Dogma začlo působit na lidi!
A císař řeční o kráse šatů věčný: „Ta barva! Ta nádhera! Ta jemnost! A ten vzor!
Na tím musí užasnout každičký tvor i netvor i potvor ba i do řiti tvor
I rozkřiklo se, jak jsou ty šaty krásné. Že sám císař nad jejich krásou žasne
Podvodníci dostali řády a tituly a zlato a tepanou pistuli
A nadešel den veliké slavnosti, kdy se měl císař před svým lidem předvésti
Tkalci ho svlékli a oblékli mu nic. Však štěstí byl ten den velký hic
I nes´ se císař před lidem svým, který ze známých příčin volal: Bdím či spím?
Tak krásné šaty, ta barva a ten vzor! Jásavě provolával mohutný sbor
Tu došel císař k malém dítěti, které naň hledělo, než začlo křičeti
„Vždyť pan císař je nahatej, na zádech celej chlupatej!“
„Vždyť pan císař je nahatej, na zádech celej chundelatej!“
Tu zarazil se národ lehce, hlasu dítěte věřit nechce
Však po chvíli naježil srst a křičí: „Císař nahý je jak prst!“
Však po chvíli naježil s,r,s,t a křičí: „Císař nahý je jako p,r,s,t!“
Císař pán však toho nedbal a dále se holedbal
Kráčel ještě hrději a lidu vládl tvrději